Červen 2011

Čas letí

27. června 2011 v 14:07 | El. |  Deník
Připadá mi, jako bych ještě včera nastoupia do školy a zmateně hledala svou novou třídu. Nebo když jsem na začátku roku ležela v učebnicích, a to jen proto abych byla premiantka. Jenomže čas letí a já už nejsem ani premiantka třídy, ani nelítám po škole s nadšením a elánem. Místo toho už polevuju a místo odpoledního učení si valím šunky u filmů, a pokud se někdy hnu z baráku, tak jen proto abych něco nafotila.
Když jsem se tak zamyslela při nudné češtině nad svým dětsví, tak jsem si uvědomila, že si toho vlastně moc nepamatuju, jen odřená kolena, punčocháče na zimu nebo vztekání kvůli nošení košilky. Jistě že každý si pamatuje na to jak jsme nechtěli chodit spát, i já. Dřív, když jsem chtěla koukat pozdě večer na televizi, tak jsem si sebou vzala nějaké jídlo a jedla ho co nejdýl, abych nemusela jít spát a mohla dokoukat svůj film.
Jako nejmladší člen rodiny mám spousta fotek, takže aspoň něco si složím dohromady. Vlastně si fotek vážím víc než dost, protože mám aspoň nějak babičku u sebe:)
Překvapuje mě, jak rychle uteklo 14 let života a jak málo jsem toho za tu dobu stihla.

Konec školního roku pro mě neznamená nic jiného, než začátek prázdnin:D Jaký kompromis. Za celý ten rok jsem se svou třídou zažila neskutečně moc zážitků, jak dorch tak špatných. Za 10 měsíců se dal provéct i ne jeden průšvih, vytvořit si bezvadný kolektiv. Zní to bláznivě, ale ty dva měsíce mi bude třída chybět.



Zbloudilá duše

25. června 2011 v 1:09 | El. |  Deník

Vlastně jsem velmi vášnivá fotografka, spisovatelka, kamarádka a možná budoucí studentka umělecké školy. Jak je známo, blogy vznikají hlavně ke konci školního roku, kdy mají všichni čas, tak je to i u mě. Rozhodla jsem se svůj web obnovit a začít se o něj alespoň trochu starat.
Vlastně zatím jsem někde mezi základní školou a svojí vysněnou střední. Nevím jestli s úspěchem, ale dostala jsem se na francouzské gymnázium, kde se učím intenzivně francouzský jazyk (kdo by to byl řekl).
Jelikož hodně ráda maluju a fotím tak se tady občas něco takového objeví.
Když se opravdu nudím tak mimo přebírání jízdenek z autobusu se také ráda zabývám pojmem deja vu. Kdo má aspoň nejmenší tušení co to je, určitě ví, že to je docela nevyřešená záhada, kterou podle mě zažil každý alespoň jednou. Řekla bych, že jsem takový postrach světa, který se učí jen když chce, ostatně i další povinnosti dělá pouze v moment, kdy se opravdu nudí, nebo mu nic jiného nezbývá. Své problémy si řeším sama a jak je o mě známo nerada je řeším hned. Jsem spolehlivá jen sama pro sebe, proto se dobrovolně nehlásím pro žádné úkoly. Jsem upovídaná jen s lidmi které dobře znám, nebo s těmi co jsou akční jako já:)