Nedavno jsem jela autobusem a jako vždy, když se nechci nudit, přijdou na scénu sluchátka a mé oblíbené písně. Po pár zastávkách, který autobus učinil a také po pá lidech, co nastoupili, nasedli také tři dívky, dvě ve stejném věku a jedna přibližně o dva roky mladší. Ta nejmladší nejspíš byla sestra jedné z nich. Nedobrovolně si sedla na jiné sedadlo než ony a celou dobu jen závistivě koukala na její sestru. Chvíli pokukovala kolem svýmá modrýma očkama a čas od času jí pohled zběhnul na ruce její sestry, které drželi nějaký časopis. Najednou se začala naklánět, aby viděla víc z obsahu toho spisu pro dívky (nejspíš Bravo).

Myslím, že každý někdy zažil závist, nespravedlnost, nenávist, lakomost, nebo cokoli, co je pro nás zkrátka nepřipustitelné, zlé. Svět totiž není spravedlivý, ani hodný, ale uznejme, že dokonalý je! Jen jsou chvíle dobré a špatné, díky kterým se nám svět zdá strašný, ale je to opravdu jen v nás. To, že máme občas špatné období není naším kamarádem ani rodinou, ale námi, neboť za každý krok v našem životě neseme odpovědnost jen a jen my.
Spousta mích blízkých kamarádu mě upozorňovali na to, že není spravedlivé, jak kreslím, píšu, fotím a jaké mám záliby, že oni by chtěli mít taky takový život, ale věřte, každý má své tmavé chvilky. Když o mě někdo ví, co mám ráda, co mě baví a čím se zabývám, tak si řekne, že to je vskutku zajímavé. Někdy lidi závidí svému kamarádovi, protože o něm ví pouze ty kladné věci, ale kdyby si měl převzít všechen jeh život, hned by změnil názor.